Need advice?

Do you need advice on choosing a psychologist, or are you just not sure if you are doing the right thing?

If you need help, for example in choosing a psychologist, or with choosing the length and method of consultation, write your query here and our team will contact you as soon as possible.

We also recommend viewing our product section located at the bottom of the webpage.

We are here for you.
Private psychological counselling team Mojra.info

Práce a rodina aneb Když na dveře klepe partnerská krize

„Rodina nade vše!“ hlásají různé návody na univerzální životní štěstí. Jenže ono to tak jednoduché není, rodina by sice měla zastávat vrcholnou pozici našich hodnot, jenže bez práce rodinu neuživíte, nedopřejete dětem a manželce/manželovi letní dovolenou u moře, určitý životní standard, nové boty, šaty, auto… A teď babo raď! Jak správně vyvážit osobní a pracovní život? Jak vyřešit partnerské problémy a krizi, která klepe na dveře, do vztahu nevpustit? Anebo, když už se u vás krize zabydlela, jak ji vymést z domu ven?

Bylo, nebylo…

Pan X odchází brzo ráno do práce, manželka a děti ještě spí. Namísto ranního polibku posílá své ženě SMS, ve které ji popřeje dobré ráno. V průběhu dne ji jednou, dvakrát zavolá, pokud mu to pracovní povinnosti dovolí. Domů se vrací večer, po náročné dvanácti hodinové směně. Je unavený, hladový a vidí se co nejdříve v posteli. Manželka si chce povídat, shrne ji v rychlosti svůj den a popřeje dobrou noc s tím, že ráno opět brzo vstává. Jestli bude mít zítra více času na rodinu? Kdo ví. Pan X je policista, jeho žena ví, že musí řešit různé stresující případy. Nejspíš si zvykne na čtyřdenní rutinu manželových směn s vidinou dalších 4 dnů volna. Ovšem ne vždy mají pohádky šťastný konec.

Často si stresující zaměstnání začne vybírat svou daň právě v osobním životě. Důležité je nechávat starosti z práce za dveřmi, nevpouštět je domů. Ovšem ruku na srdce, od některých problémů se tak jednoduše neodpoutáte, z práce se vrátíte se špatnou náladou, chcete mít klid a místo toho se vás partnerka začne vyptávat, co se stalo. „Mnohdy klienti tvrdí, že toto vyptávání je jako přilévání vody do oleje, začnete jednoduše prskat. Vztek si vylijete na nejbližším člověku, partnerce, uvolníte tak sice napětí, ale na vztahu, a to i s tou sebevíc tolerantní a chápavou ženou to zanechá šrám,“ říká psycholožka a majitelka online psychologické poradny Mojra.cz PhDr. M. Miechová a dále dodává: „O problémech, i těch sebemenších je potřeba mluvit. Představte si, že malé trápení je jako sněhová vločka, když jich napadne víc, můžeme udělat kuličku a na tu pak lepit více a více sněhu. Z vločky se časem stane pořádná sněhová koule. A stejné je to s problémy, jeden na sebe automaticky nabalí další.“

Jak z krize ven

Někdy se krize do vztahu vkrádá pomalu, tiše přešlapuje na prahu a pak najednou v plném skoku zaútočí. Být ženou policisty rozhodně není nic lehkého. Ačkoli nežijeme v USA, kde jsou na denním pořádku policejní přestřelky, nikdy nevíte, co může vašeho partnera potkat. Už jen ten neustálý strach je velmi stresující, k tomu přičtěte dlouhou pracovní dobu, hovory o různých (často ne zrovna příjemných) případech, nebo naopak totální absence komunikace. A najednou BUM! všechno, co se ve vás za ta léta nahromadilo vystřelí jako poklička z tlakového hrnce.

„Jakmile se ocitnete v partnerské krizi máte v podstatě jen dvě možnosti – odejít, nebo ji začít řešit. Budu se nejspíš opakovat, tak jako nespočet mých kolegů, ale úplně nejlepší schéma nastává, když se OBA partneři rozhodnou řešit krizi již na začátku. Bohužel, to se stává málokdy. Většinou se na nás klienti obracejí až v momentě, kdy už opravdu neví, co si počít. Možná je to tím, že se bojí říct si o pomoc, stydí se? Kdoví. Nicméně za problémy se stydět nemusíte, chybovat je lidské a my, psychologové, jsme tu od toho, abychom vás vyslechli a pomohli vám vaši krizi překonat. Soudit nikoho nebudeme, to nemáme v popisu práce.“ (PhDr. M. Miechová)

5P pro záchranu vztahu:

1. Promluvte si. Dobrá komunikace je základem úspěšného vztahu. Nejde o to, zda s partnerem mluvíte každý den o nepodstatných věcech, ale zda opravdu komunikujete se vším, co k tomu patří – kompromisy, naslouchání, otevřenost, dialog…

2. Pojmenujte problém. Ujasněte si, čeho se konkrétně daný problém týká, proberte jej s partnerem a hledejte možnosti, jak z toho ven.

3. Pracujte na vztahu. Ujasněte si, co od vztahu očekáváte, neustále jej posouvejte dále.

4. Plánujte společně. Vztahu prospívá, když partneři tráví společný čas i mimo domov, zažitý stereotyp. Najděte si zálibu, kterou budete sdílet oba dva, dovolenou atd.

5. Pomoc odborníka. Nebojte se vyhledat pomoc psychologa, který je v této problematice zběhlý a dokáže vám nabídnout nejlepší možnosti jak z krize ven.

„Chápu, že policistům, kteří se dennodenně při své práci setkávají s domácím násilím a různými hádkami v rodinách, můžou jejich partnerské problémy připadat banální. Ovšem opak je pravdou, je potřeba si uvědomit, že tato práce se na domácí pohodě dokáže opravdu hodně podepsat. Určitě bych ještě podotkla, že konzultace s našimi psychology je naprosto diskrétní, není potřeba se obávat, že by se o ni dozvědělo vedení nebo co by si pomysleli kolegové a známí,“ uzavírá psycholožka PhDr. Miechová.

Jak překonat trauma a nezhroutit se?

Údělem policistů je čelit různým více či méně stresujícím situacím. V lepším případě se za celou svou praxi nesetkají s ničím víc než s agresivními opilci v hospodách. Ovšem práce policisty nespočívá jen v „buzeraci“ řidičů a bezdomovců, jak si mnozí lidé myslí. To, že nestojí u přechodu pro chodce zrovna ve chvíli, kdy se kolem vás prožene auto nadzvukovou rychlostí ještě neznamená, že by policisté lelkovali někde na služebně a popíjeli kafíčko. Často totiž neřeší jen ztracená kola, ukradené mobily a peněženky, ale případy, u kterých se ježí chlupy na těle. Oběti domácího násilí, děti zbité do bezvědomí, dopravní nehody s mnoha mrtvými, i to je denním chlebem nejednoho policisty.

V zajetí traumatu

Jakmile jste vystaveni traumatizující situaci, mozek dá okamžitě pokyn vašemu tělu a podle dostupných studií se vypnou některé části mozku. Jste nyní v jakémsi bojovém módu, nervový systém je v důsledku přetížení schopen vykonávat jen základní povinnosti, vše ostatní jako by nebylo důležité či neexistovalo. Okolní svět ztrácí smysl, nejste schopni cokoli emocionálně prožívat. Jakmile pak hrozba odezní, nervový systém se začíná vracet do klidového režimu, ne vždy však bez následků. V některých případech může dojít k tomu, že mozek bude neustále detekovat hrozby, objeví se potíže s rozlišováním přítomnosti a minulosti, nebo také emocionální a hormonální nestálost.

„Každý člověk se s prožitým traumatem vyrovnává po svém. Někdo jej překoná lusknutím prstu a bez následků, jiný mu propadne. Kdybych to měla shrnout do nějakého obecného vzorce, tak člověk, který zažije nějakou novou, velmi stresující situaci pocítí v první řadě šok, který je vystřídán strachem, pocitem bezmoci. Někteří mohou reagovat otupěle, jiní agresivně. Nicméně žádná reakce by se neměla podceňovat,“ popisuje PhDr. M. Miechová (majitelka a psycholožka poradny Mojra.cz).

Psychické a fyzické dopady traumatu:

• poruchy spánku, noční můry
• neustálé bušení srdce
• problémy se soustředěním
• žaludeční vředy a jiné zdravotní obtíže
• bezmoc, smutek, strach, úzkost
• podrážděnost, agrese
• odmítání situace, popírání, snaha o zapomnění

Jak se vyrovnat s traumatem?

„Obranným mechanismem člověka je o problému nemluvit, snažit se ho vytěsnit. To je však nejčastější chyba, které se můžete dopustit. Jak se říká, sdílená starost je poloviční starost a v tomto případě to platí obzvlášť,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Miechová a dále dodává: „Nestyďte se za to, že se s prožitým traumatem neumíte sami vyrovnat, ne vždy je to možné. Pokud se z nějakého důvodu nedokážete svěřit svým nejbližším, vyhledejte psychologa. Nechci, aby to vyznívalo jako nějaké velebení naší práce, ale opravdu nezaujatý pohled na věc umí dělat divy. Kromě toho můžeme klientovi doporučit různé relaxační či vizualizační techniky, které podpoří celý proces uzdravení duše.“

Návštěvu psychologa může policistovi doporučit i jeho nadřízený, bohužel málokdy na tento popud policista zareaguje. „Je to pochopitelné, nikdo se nechce dostat do řečí, působit jako blázen, získat tzv. černý puntík u svého jména. Naše poradna zaručuje stoprocentní diskrétnost, nikdo se tak o terapii nedozví, pokud mu to sám klient neprozradí,“ uzavírá doktorka Miechová.

Kolega na zabití Aneb Jak řešit špatné vztahy na pracovišti?

Mít dobrého parťáka v práci je k nezaplacení, a o to víc právě u policie, kde vám musí krýt záda. Jenže, ne vždy budete mít takové štěstí jako seriáloví hrdinové, kteří by jeden za druhého byli ochotni položit život, skvěle se doplňují, chytají zločince a celé město k nim vzhlíží s obdivem. Praxe je taková, že nejenže málokdy sloužíte s jedním a tím samým člověkem, ale mnohdy jde o kolegu, který buďto zrovna překročil práh školy, srší rozumy, ale v praxi je nepoužitelný, nebo o starého kolegu, který má svá nejlepší policejní léta za sebou a teď jen stříhá metr, než bude moci nastoupit na rentu. A stejně jako v jiných profesích i zde se můžete setkat s typickým patolízalem, práskačem, který se dere kupředu a nebere si servítky, neustále vyvolává rozbroje na pracovišti, čeká, až uděláte chybu a hned zatepla to běží požalovat vedení.

„Žádný pracovní kolektiv není dokonalý, lidé jsou různí, tomu sedí to a tomu zas tohle. Většinou se však každý z nás snaží s ostatními vyjít co nejlépe. Jenže ne vždy se to podaří a atmosféra na pracovišti začne houstnout. Sama za sebe doporučuji nenechat zajít problémy s kolegy daleko, ať už jde o malé neshody, nebo přímo počínající šikanu,“ radí psycholožka PhDr. M. Miechová.

Začněte u sebe

Pracovní kolektiv si nevybíráme, někdy však stačí přestat plavat proti proudu, umět se prosadit, ale být tolerantní. „Může to místy připomínat hru na dobrého a zlého policajta s tím rozdílem, že se scéna neodehrává s pachatelem, ale přímo s kolegou. V takovém případě zkuste nebýt vztahovační a zachovejte klid a vymezte si určité hranice. Pokud to nepomůže, oslovte vedení, zkuste najít kompromis. Nepodceňujte psychické dopady, které na vás celá situace může zanechat. Přece jen, zastřelit kolegu nemůžete,“ říká s nadsázkou psycholožka Miechová.

Změnit ostatní nejspíš nezvládnete, ale změnit sebe sami ano. Proto se v první řadě zaměřte na to, jak špatný kolektiv působí na vás a zapracujte na změně svého postoje. I když si myslíte, že by psychologa měl navštívit problémový kolega, vyhledejte jeho pomoc vy sami. A proč? „Odpověď není složitá, za špatnými vztahy s kolegy se může skrývat úplně jiný problém, který s klientem postupně odhalíme. Někdy je to projekce osobních problémů do pracovní sféry, nízké sebevědomí, sklony k agresi apod. Samozřejmě tím nechci tvrdit, že za šikanu nebo problémy na pracovišti si můžeme sami, jen si mnohdy neuvědomujeme, že jádro pudla je ukryto někde úplně jinde.“ (PhDr. M. Miechová)

Zůstat, nebo odejít?

Většina problémů s kolegy vyústí v úvahy o tom, jestli vám ty „nervy“ za to vše stojí. Popravdě, na to si budete muset odpovědět sami, nikdo jiný to za vás neudělá. Zkuste si vzpomenout, proč jste si zrovna tuto práci, respektive místo, vybrali, zamyslete se nad tím, jestli máte špatný vztah jen s jedním konkrétním člověkem nebo s celým kolektivem apod. Můžete změnit služebnu, ale není to stoprocentní záruka toho, že na novém místě budete spokojeni. Radikální řešení se může minout účinkem a mnohdy si spíše pohoršíte, než polepšíte. Jste ochotni to risknout? Utíkat od problémů je jednoduché, ale ne vždy účinné řešení. Dětem, které jsou šikanovány na školách neustále opakujeme, že se musí někomu svěřit, když jde však o nás dospělé, rádi na tuto radu zapomínáme. Vždy je dobré získat také nezajatý pohled na celou situaci a zkusit různé způsoby, jak z ní ven. S tím vám může pomoci právě psycholog. „Konzultace s našimi psychology je naprosto diskrétní, není potřeba se obávat, že by se o ni dozvědělo vedení nebo co by si pomysleli ostatní kolegové,“ uzavírá psycholožka PhDr. Miechová.